Filosofie

Ø  je zvláštní myšlenkové úsilí, které zkoumá jednotlivá jsoucna z hlediska jejich bytí

Ø  ontologie = nauka o bytí

Ø  gnoseologie = noetika = nauka o poznání

Ø  filosofická antropologie = zabývá se podstatou člověka jako zvláštního jsoucna

Ø  etika = zkoumá, jak má člověk jednat + pravidla jeho jednání

Nauka o bytí

Řecká přírodní filosofie

-          základem je hledání pralátka = ARCHÉ

-          Milétská škola

§  Tháles – voda

§  Anaximénes – vzduch

§  Anaximandros – apeiron (neomezenost) a peras (mez)

-          Herakleitos – oheň

-          protože v těchto pojetích vystupuje pralátka téměř jako živý princip, označují se jako hýlozoismus

-          Pythagoras – za základ světa považoval čísla

Eleaté

-          zakladatel Xenofanés (odpůrce řeckého náboženství)

-          Parmenidés: je nutné odlišovat dvě oblasti:

1.       oblast mínění, založeného na smyslovém názoru, které zachycuje vždy jen proměnlivé a nestále věci a je tak vlastně jenom zdáním = DOXA

2.       oblast vědění a myšlení, jímž jde dosáhnout sféry neproměnného a stálého, to jest pravé skutečnosti a pravdy = EPISTÉMÉ

-          myslet a být je totéž

-          položil základy ontologie. Některými je považován za prvního filosofa.

-          Zenón – snažil se Parmenidovo učení potvrdit důkazy o nemožnosti pohybu – APORIE (letící šíp, Achilles a želva)

Atomisté

-          předchůdci: Empedoklés (za prazáklad považoval 4 živly sjednocovány Láskou a rozdělovány Nenávistí)

Anaxagoras (princip NÚS – řídící rozum stojící nad nekonečným množstvím semen)

-          Demokritos – atomy

6. století > doba, kdy se lidstvo začíná zabývat otázkou filosfie.

Východní filosofie

Indie

-          1500 – 500 př. n. l. védy

-          upanišady – jejich učení později upravil učenec Šankara do systému védánta

-          átman a brahman

-          karman a mókša (spása, které lze dosáhnout askezí a s ní spjatým poznáním átmanu jako brahma)

-          buddhismus

-          džinismus

Čína

-          Kniha proměn (I-´ting) > učení o trigramech. Konfuciánství = harmonie

-          taoismus = Lao´c > tao určuje smysl všemu dění, je jeho řádem, nepochopitelným ovšem v žádném uzavřeném systému

-          mohismus: všeláska a univerzální tolerance

-          logismus: přísné dodržování zákonů

-          škola jmen: různorodé směry, zabývající se problémy pojmového myšlení a logiky.

METAFYZIKA

Ø  část filosofie zabývající se konkrétními projevy bytí ve fyzické skutečnosti a vším, co s tím souvisí (vznik, zánik, čas, pohyb...).

Platón

-          svět idejí existující mimo náš svět.

-          ideje jsou zdrojem dobra, jsou krásné > prolínání ontologie s estetikou

-          smyslové věci a jevy jsou jen odlesky idejí, existují nikoli ze sebe sama, ale silou idejí, které reprezentují, tedy tím, že na nich mají účast – tj. řecky METHEXIS.

-          jsou různé způsoby bytí a tím nejlepším je být ideou

-          podobenství o jeskyni; obec, které vládnou filosofové

-          před tím než jde duše do smyslového světa, přebývá ve světě idejí. Tady si pak rozpomíná > touha poznat pravdy se označuje jako ERÓS. Každý má schopnost poznání idejí.

-          Dílo: Obrana Sokratova, Symposion, Faidon, Faidros, Ústava

Novoplatonismus

-          Plotínos – emanace bytí

-          bylo tím ovlivněno křesťanství > Origénes, sv. Augustin, Anselm

Aristoteles

-          podle něj samostatný svět idejí neexistuje

-          přichází s myšlenkou onotlogického pohybu: podstatou jsoucna je jednota pohybujícího a toho, co nehybně trvá > jednota látky a tvaru

-          „prvotní látka“ (hylé proté) je univerzální, nprosto netělesná a nesmyslová možnost. Přijetím tvaru se již činí smyslovou a stává se „druhou látkou“ (hylé deutera)

-          4 příčiny jsoucna: tvar, látka, záměr, účel

-          prvotní hybatel THEOS, který vše uvádí do pohybu, ale sám musí být nehybný

-          zakladatel logiky, estetiky a dalších speciálních věd

-          Dílo: Organon, Fyzika, Metafyzika, Rétorika, Politika, Poetika, O duši, Etika Nikomachova

Způsoby nahlížení na jsoucno

-          realismus = jsoucno exituje ve své konkrétní podobě nezávisle na myšlení jako zcela vnější skutečnost

-          fenomenalismus = jsoucno existuje nezávisle na našem mylšení jako vnější skutenčost, avšak  je nám přístupné pouze zčásti. Ukazuje se nám skrze jevy (=fenomény)

-          idealismus = jsoucno je závislé na duchovním principu. Samo o sobě může existovat na duchovní úrovni

-          monismus = skutečná jsoucna předpokládají jediný základní princip

-          pluralismus = více nezávislých principů skutečnosti. Obvykle dva = dualismus.

STŘEDOVĚK

Členění středověké metafyziky podle Christiana Wolffa:

1.       metaphysica generalis = ontologie = zkoumá bytí

2.       metaphysica specialis = zkoumá bytí v jeho konkrétních projevech

a)      metafyzická kosmologie (tj. přírodní filosofie)

b)      metafyzická psychologie (nauka o duši a člověku)

c)       přirozená teologie (důkazy o boží existenci na ontologickém základu)

-          učení o analogia entis: jednotlivá jsoucna se na nejvyšší bytí určitým způsobem podílejí a liší se jen stupněm účasti na něm

-          TRANCENDENTÁLIE: jsou základním rysem jsoucna. Jedno, dobré, pravdivé a krásné.

Tomáš Akvinský

-          Summa proti pohanům, Summa teologická, O jsoucnu a bytí

-          rozdíl esence a existence je zásadní a reálný

-          důkazy boží existence: prvotní hybatel, příčina, nahodilost a nutnost, stupeň dokonalosti, účelnost přírody

DIALEKTICKÁ METAFYZIKA

-          vychází z Herakleita (vše se neustále pohybuje, boj protikladů)

Hegel

-          považován za představitele panlogismu (ř. pan = všechno)

-          duch se vyvíjí ve 3 stádiích: teze -> negací dojde k antitezi -> negací negace vznikne synteze

-          semeno -> plod -> semeno zdokonalené o předchozí fázi plodu

-          toto se nazývá DIALEKTICKÁ LOGIKA

-          dílo: Fenomenologie ducha, Logika jako věda, Přednášky k dějinám filosofie

Heidegger – 20. stol.

-          německý fenomenologický filosof, žák Edmunda Husserla. Kritizován za svůj příklon k nacismu. Dílo Bytí a čas, Co je metafyzika?, Úvod do metafyziky, Kant a problém metafyziky

-          přichází s kritikou dosavadní metafyziky > ta pokládala otázky nesprávně > nová ontologie

-          tvrdí, že mezi jsoucnem a bytím je rozdíl, tzv. ontologická diference

-          jak tedy můžeme dostihnout bytí v jeho skutečné povaze? Musíme najít takové jsoucno, které by tím, jak jest mohlo ukázat své bytí. Tímto jsoucnem je naše vlastní jsoucno = Dasein. Je nutno tedy tento Dasein analyzovat. Ukazuje se, že Dasein neustále k nečemu směřuje. Dasein je takové jsoucno, které umí ukázat bytí různých věcí skrze to, jak je používá.

-          člověk byl do světa vržen bez vlastního přičinění, přesto má určitou zodpovědnost. Může volit z dvou variant existence: neautentické bytí: anonymní život, člověk se zbavuje vlastní zodpovědnosti X autentické bytí: navzdory tomu, že byl do světa vržen, se člověk snaží vzít život do svých rukou, usiluje žít podle určitých mravních zásad a cílů, které si stanovil.

-          Člověk žije v čase, lidské bytí je vždy „bytí ke smrti“.

-          I když je existencialismus filosofie individualistická, přesto je člověk odkázán na společnot > „spolubytí ve světě“.

-          Existenciály jsou nálady a prožitky, které nás přepadají v mezních situacích, vyvádějí nás z pohodlného všedního dne a znovu nám dopřávají zakusit sebe sama jako nezajištěnou btost, která je nucena volit z možností, a tím nám pomáhají si připomenout schopnost rozumět bytí a toto bytí odkrývat,

-          Bytí jsoucího se může ukázat také v umění.

Nicolai Hartmann

-          německý filosof, pracoval jako profesor na několika univerzitách

-          dílo Základy metafyziky poznání, Nové cesty ontologie, Plaonova logika bytí

-          další zástupce nové onotologie

-          snaží se postihnout bytí v podobě, která platí pro všechny reality

-          realitu dělí na vrstvy

1.       vrstva věcí a fyzických procesů

2.       živých organismů

3.       duševní (lidské vědomí)

4.       duchovní (lidská kultura)

-          pro jednotlivé vrstvy jsou zásadní určité elementární katogerie. Kromě toho existují ještě filosofické kategorie, které platí pro všechny > tzv. fundamentální (jednota a mnohost, část a celek, forma a látka)

-          s ohledem na vazby mezi vsrtvami lze odpozorovat některé zásadní zákony reality: první vrstva je obsažená ve všech ostatních (a každá následující v každé vyšší), nikoliv však naopak. Prolínání vrstev je vždy omezeno. Při prolínání dochází k modifikaci.

-          Jak konkrétně závisí jedna vrstva na druhé objasňují další zákony, tzv. dependence.

A. N. Whitehead

-          autor procesuální ontologie > jednotlivá jsoucna nejsou věci, ale události = procesy

-          základní zákon ontologie je princip PREHENZE > vztřebávání, ale zároveň i zhodnocování jedné události druhou, takže v základě reality vládne nepřetržitá kreativní síla, která má řád a směr.

-          Kromě toho však uznával ještě druhý způsob přístupu k realitě: neempirický, který vytváří svět hodnot: nejvyšší hodnota je dobro. Věda, která tento svět nejvíce utváří, je matematika.

Kromě těchto filosofů, kteří se snažili metafyziku přizpůsobit 20. století, exitovali i tací, kteří ji naprosto zavrhovali.

Carnap

-          novopozitivista. Logickou analýzou dospěl k tomu, že věty metafyziky jsou zcela smysluprázdné. Druhým problémem je slovo „být“ > to je dvojznačné, což metafyzika často nerozlišuje. Odsuzuje metafyziku, skutečná filosofie se podle něj má zabývat analýzou jazyka a metodologií věd.

Další kritici metafyziky: Quine, Rorty.

Nauka o poznání

Gnoseologie = noetika = disciplína zabývající se podstatou, zdroji a výsledky poznání a podmínkami jeho uchovávání a přenášení. Systematicky zkoumání začíná až v novověku, zárodky jsou již dřív.

Sofisté

-          učitelé moudrosti, relativizovali pravdu. Sofismata = logické úskoky

-          Protágoras: Člověk je mírou všech věcí – jsoucích, že jsou. Nejsoucích, že nejsou.

-          Gorgias: Nic není. I kdyby něco bylo, nemohli bychom to poznat. I kdybychom to poznali, nemohli bychom to sdělit.

-          byli to velcí skeptikové ohledně možnosti poznání.

Sokratés

-          snaha nalézt pravdu > pravé poznání je výsledkem velké dřiny. Přitom nikdy nebude úplně u konce: Vím, že nic nevím. Přirovníní k porodnímu umění.

-          Dialog: destruktivní část (zničí původní špatný názor) x konstruktivní (přivede ke správné definici) >>> dialektika.

Platón

-          za základ poznávání považoval ANAMNESIS > rozpomínání se na svět idejí.

-          rozvíjel Parmenidovo doxa (pouhé mínění, jehož je třeba se zbavit) a epistémé (skutečné poznání pravdy)

-          podle něj se dá k pravdě dostat přímo: cestou vnitřního nazírání = THEORIA.

-          pravdivost je tedy vlastnost idejí samých > pravda má rys ontologický

LOGIKA

Aristotelés

-          je zakladatelem, spis Organon (nástroj)

-          3 duše: vegetativní, senzitivní a duchovní. Poslední dvě jsou zdrojem poznání.

-          Poznání je záskáváno empirickým pozorováním skutenčosti a postupným vyvozováním úsudkl. Je k němu též potřeba logika.

-          EPISTÉMÉ ANALYTIKÉ: tj. logika, tj. poznání zabývající se jazykem, pojmy, vyjadřováním a usuzováním.

Ø  Dnes se logika zabývá formami a zákony správného usuzování. Aristotelés byl autoritou až do 19. století.

Ø  Dělí se na:

1.       Formální – výroková, predikátová, matematická

2.       Vícehodnotová – např. modální

Metodologie věd

-          obor zkoumající obecné zásady všech věd (pozorování, dedukce...)

-          základní formální zásady: zásady totožnosti, sporu, vyloučeného třetího, dostatečného důvodu.