Cestování po Irsku
Velkou výpravu po Irské republice jsme podnikli v roce 2008. Jeli jsme pod stan, cestovali stopem a projeli jižní část ostrova.
Uvádím zde několik rad, které by se nám v době plánování cesty velice hodily, ale bohužel jsme na ně nikde nenarazili.
1. Stan
Chce to pořádný stan, hlavně takový, který neprovlhne hned po položení do věčně mokré trávy. A taky takový, který vydrží prudký vítr. V Irsku je kempů docela hodně, ale také jsou dost drahé. Proto jsme zvolili strategii střídavého přespávání v kempu a mimo něj. Měli jsme strach, že to nepůjde, ale vždycky se nám nakonec podařilo najít více či méně legální místo, kde strávit noc. Obvykle jsme museli přelézt nějakou ohradu, kde se zrovna nepásly ovce (no, někdy se tam pásly) a za zdí se nenápadně ubytovat. Spali jsme ale i v městečkách - na dětském hřišti, u kostela a podobně - ovšem až po té, co nás tam dovedli místní.
2. Vařič
Protože jsme letěli letadlem, kam se nesmí brát plynové bomby, spolehli jsme se na to, že ji zakoupíme až na místě. Předem jsme na internetu našli velký obchod s kempingovými potřebami v centru Dublinu, kde jsme bombu značky Coleman bez potíží sehnali.
3. Déšť
No, pláštěnka z Penny marketu vydržela v celku jen první nasazení... zbytek pobytu vypadala chudák jak po boji. V Irsku prší opravdu často, nepromokavá bunda sice do drobného deště postačí, ale pokud začne pršet hustěji, tak se bez deštníku či pláštěnky neobjedete. Oproti předpokladu, že budou lepší šusťáky než rifle, se ukázalo, že je to přesně naopak. Šusťáky byly hned mokré, sice hned jak přestalo pršet a zafoukal vítr (především v blízkosti oceánu), tak uschly, ale rifle se jen tak nepromočily a nelepily se na nohy.
4. Stopování
Až na několik výjimek se nám podařilo chytit stopa vždycky rychle a bez problémů. Vozili nás hodně cizinci, jednou jsme jeli i nákladákem. Brali nás i přesto, že jsme byli tři a měli velké krosny. A většinou jsme taky byli pěkně mokří... Takže nebát se, je to v pohodě a hlavně zadarmo. Ceny hromadné dopravy v Irsku jsou docela vysoké.
5. Pytlíkové polévky
Nevím, jestli jsme prostě narazili na nějaké hnusné (i když to byla značka, co se normálně prodává i v ČR), ale tu "slepičí" příchuť mám na jazyku ještě teď... ble... Takže rada - radši si je dovezte od nás - oproti těm irským je to jak domácí kuchyně.
6. České obchody
Sice spíš narazíte na ty polské, ale i české zboží můžete na některých místech zakoupit. Vidět všechny ty výborné české výrobky bylo skoro jako by se člověk vrátil domů - a po zkušenostech s odpornou irskou pytlíkovou polívkou docela úleva, že existuje taky něco normálního.
7. Suvenýry
Velká část kapesného padla na nákup nejrůznějších irských suvenýrů - od odznáčků, přes trička až po otvíráky na Guinnessa. Je vidět, že jsou Irové na svou zemi hrdi. Suvenýr shop byl skoro v každém městě.